Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Severní částí filipínského ostrova Luzon se táhne rozsáhlé pohoří Centrální Kordillery s druhou nejvyšší horou státu Mt. Pulog ( 2922 m n.m.). Právě tady můžete najít osmý div světa, obdivuhodné více než dva tisíce let staré lidské dílo, označované jako osmý div světa - rýžové terasy.

Sem se chystáme i my a tradičně hrotíme – mám jen 2 a půl dne. Rádi bychom v jednom stihli i Sagadu - věhlasné zavěšené rakve, tedy pětset let starý hřbitov umístěný na pískovcové skalní stěně, další z největších turistických atrakcí Luzonu.

Číst dál...

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Maroko - velbloudi, oslíkáři, gájdi a jejich schované ženy

10. - 17. července 2013

Na memmingenské letiště vyrážíme v rodinné sestavě. Martin, já a Bárt. Očekávám legraci: Maroko – vedro – hory + Bárt (nuďánek alias pan Serutti) = Dokopce? To né!

Slibujeme koupání. Toubkal (4167m) tedy asi neproběhne, i když se Martin snaží víc, než je jeho zvykem, ale zkusíme to.

Chtěli bychom hlavně zkusit západní pobřeží Atlantiku. Vlny tak pěkně akorát pro nafukovací banán.

Číst dál...

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Ryzí ošklivost Manily

Vydáte-li se kamkoli na Filipínách, Manile se pravděpodobně nevyhnete. Zvláštní je, jak někdo tohle neuvěřitelně divné, ošklivé a špinavé město, orientačně komplikované, se slumem naléhajícím na turistické a obchodní centrum, může prezentovat jako perlu orientu. Je to s ní přesně tak, jak si o ní vygooglujete: Manila vás rozlehlostí, dopravními zácpami, neuvěřitelným chaosem, sexturistikou.. no a těmi slumy.

Pokud dorazíte do centra v noci, nespíš si budete držet kabelku a hlídat batoh. Manila je plná polehávajících bezdomovců, vlezlých feťáků, mátožících se opilců různých stádií  a šlapek nejrůznějšího genderu, vzhledu a orientace. Manila láká k poměrně jednoznačným dobrodružstvím. A pokud vás nelákají, rozhodně se to s vámi někdo v Manile pokusí změnit.

Číst dál...

Hodnocení uživatelů: 0 / 5

Jelikož Ježíšek přinesl zcela v duchu našich tradic oblíbené letenky nízkonákladovky, 13.června ´13 odlétáme s Martinem s Easyjetem směr Edinburgh. Let už si moc nepamatuju, ale severnější destinace mívají obvykle o něco více turbulencí a nestabilnějších přistání, ale přežili jsme opět ve zdraví. Žádné velké zdržování, chceme toho vidět co nejvíc.

Na letišti najdeme zelený Europecar, kde máme mít už připravenou káru. Trošku zdržení, moc těm Skotům nerozumím. Chcete rozšířit pojištění? Samozřejmě, že nepotřebujeme, už jsme jezdili vlevo na Kypru, v pohodě, jsme opatrní.

A mažeme si to pro nádhernou černou naleštěnou Vauxhall Insignii. Sakra to by byl dárek od Ježíška, vidim, jak si Martin lebedí a pomalu přehodnocuje názor na svojí starou Fabku. Insignie je sice trošku větší, než jsme očekávali, ale naše poměry extra luxus. A tradá směr Fort William, kde chceme další den zdolat nejvyšší skotský vrchol Ben Nevis.

Číst dál...